Horizonty snů

Máš ráno, kdy víš, že ses probudila do dalšího nového dne, kdy bude přesně všechno tak, jak má být. Všechno Ti zapadá, každý okamžik, setkání, lidé, nápady. Tyto okamžiky Ti skládají celý den, každý den skládá celý rok a každý rok celý život.. A ten život plyne, lidé přicházejí a odcházejí, něco Ti dali a něco Ti vzali, ale pokaždé je to pro Tebe velký dar, díky němuž se učíš celý život. Skládáš si svoje chyby, prohry a výhry nad sebou samotnou. Nikdo Ti nikdy nezaručí štěstí, to je jen instantní, chvilku tady je, ale na celý život Tě nikdo nevykoupí. Musíš hrát fér Ty sama spolu se svou intuicí, rozumem a srdcem. A občas přijde zauzlení, chaos, chvilka poezie "Nevím nic a nejsem nikým". Uvědomíš si, že to jsou vlastně chvilky, které potřebuješ. Z tohoto období přijde restart, kdy pracuješ na sobě, tvoříš, doopravdy sníš a děláš radosti lidem okolo sebe. 

A pak přijde ráno, kdy víš, že jsi otevřela oči a zavřela své srdce před veškerým neklidem a bolestí. Potřebuješ zase v sobě uklidit, vzít svůj život pevně do dlaní a říct mu, že budeš bojovat do posledního okamžiku za své sny a touhy. Že Tě malichernosti ostatních nijak nepoloží. Že Ti nikdo nedá důvod nic vzdát. 

A jednoho dne letíš v letadle, kde si uvědomíš, že svět je tak malý, že všechny bolesti jednou vyprchají a Ty stejně zůstaneš sama se sebou. S člověkem, který jediný může změnit svůj svět. A jednou si vytetuješ na záda andělská křídla a ucítíš a uslyšíš..
"Pojď ke kraji. Možná spadnu. Pojď ke kraji! Je to moc vysoko! POJĎ KE KRAJI. A ona šla. A on ji postrčil. A ona letěla."